O DOSTIZÍCH

Dostihový sport má v jezdectví obrovský význam. Jak pro majitele koní tak trenéry představuje dostihový sport velmi seriozní činnost,
jelikož ošetřování, trénink , ustájení a přeprava dostihových koní jsou finančně velmi nákladné.S dostihovým sportem je neodlučitelně spojeno sázení.
Uzavírání sázek nutí diváky k výběru svého favorita a tím sázka přispívá ke zvýšení napění a atraktivnosti dostihů.

DŮLEŽITÉ INFORMACE, OSOBY, KONĚ:

Cvalové dostihy

Žokej
dostihový jezdec

dostihové sedlo
je velmi lehké s malou kostrou a váží okolo 500g

Steeplechase
Dostih, kde koně musí překonávat překážky

Klusácké dostihy

Sulka
dvoukolový vozík

Jezdec
Sedí v sulce a vede koně v dostihu.jezdec sedí těsne za koněm, nohy má rozevřené a zapřené ve zvláštních opěrkách

Klusácké dostihy na krátké tratě
300m
konají se více v létě

Monté
klusácký dostich na osedlaném koni
1600 až 2600m

Mrtvý dostih
je když dva kone nebo více koní doběhnou na stejno do cíle

Can't see back
je název pro vlněné polštářky, které se připevňujína dostihovou ohlávku, aby kůň neviděl za sebe

DOSTIHY KLASICKÉ A KLUSÁCKÉ

Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Je to vlastně závod koní v trysku na určité vzdálenosti.

Na rovinném dostihu se pouze běží po travnaté ploše různých délek. Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích (steeplechase) - to jsou tři nejstarší.

Překážkový dostih (steeplechase) - Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Koně vlastně musí dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale také si nesmí ublížit na žádné překážce a nestratit tak rychlost a pozici. Na těchto závodech se spousta koní zraní a pak musejí být utraceni nebo použity na chov.

Sedla a úbory pro dostihy
Sedlo pro rovinný dostih je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod sedlo se dává kožená dečka s kapsami pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g - 1.5 kg.
Sedlo pro překážkový dostih je pevnější konstrukce, má větší bočnice a je opatřené koleními opěrami. Váží 2.4 kg - 4 kg.
Úbor pro jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, dostihového barevného dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně, bílých kalhot, jezdecké čapky a dostihového bičíku, tzv. hecpajč.

Zvláštní druh dostihů je tzv. klusácký dostih. Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena, která mají vrozený tento chod např. Francouzský klusák.
Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na málém vozíku (tzv.sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo, má tedy koňský zadek těsně před rozkročenýma nohama. Kvůli tomu je lepší koňský ocas zastřihávat či splétávat, protože může jezdci vadit v rozhledu, který i tak není nijak velký. Jak by to asi vypadalo, kdyby klusal kůň a jezdcovy by jeho ocas plápolal přímo do obličeje :-))). I když ne vždy se koňský ocas upravuje. Je vždy na jezdci, jestli chce koni ocas upravit.
I klusácký dostih má dva základní druhy závodů: handicapy, při těch se neupravuje hmotnost závodníka, a klasické, kde rozhoduje stáří koně.
Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem. Úbor pro jezdce je vlastně stejný jako v klasickém dostihu, jen jezdec nemá bičík, protože koně drží oběma rukama.

Velká Pardubická

Velká pardubická se běhá od roku 1874.

Začátkem byly parforsní hony, které se jezdily v 19. století. Spočívaly v tom že jezdci se psy naháněly převážně lesní zvířata a při tom navíc překonávaly různé přírodní překážky.
V roce 1836 se běžel první ročník Velké národní steeplechase. Velká liverpoolská, jak se také dostih nazývá, inspirovala české milovníky rychlých koní k vybudování závodní dráhy v Pardubicích.

SLAVNÍ VP

První a zatím poslední kůň který vyhrál VP čtyřikrát byl legendární ryzák Železník. Vítězství získal v letech 1987, 1988, 1989 a 1991 a to vždy kdež ho jel žokej Váňa.m koněm, Byl také první kůň který potřeboval k překonání 6900 metrů dlouhé trati méně než deset minut.

Nejúspěšnějším jezdcem VP je pětinásobný vítěz Josef Váňa. Čtyřikrát zvítězil s Železníkem, po páté s Vronským.

Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla Lata Brandisová.Bylo to v posledním předválečném ročníku (v roce 1937) s klisnou Normou.

Rekord tratě překonal v roce 2005 Maskul časem 9:11,26 minut s žokejem Dirkem Fuhrmannem.

Překážky VP:

1.Živý plot
2.Živý plot s příkopem
3.Malý vodní příkop
4.Taxisův příkop
5.Irská lavice
6.Popkovický příkop
7.Francouzský skok
8,8a,9,9a.Malé zahrádky
10.Anglický skok
10a,10b,10c.Prodloužený taxisův příkop
11.Živý plot s příkopem
12.Živý plot - seskok
13.Živý plot
14,14a.Poplerův skok
15.Drop
16.Kamenná zeď
17.Hadí příkop
18.Velký vodní příkop
19.Malý Taxisův příkop
20,21.Velké zahrádky
22.Suchý příkop
23,28s,29s,30s.Steeplechase skok
24.Živý plot
25.Velký anglický skok
26.Suchý příkop
27.Havlův skok
27a.Malý Havlův skok
28,29,30.Proutěné překážky
31.Živý plot s příkopem
32.Živý plot
33.Živý plot
34.Malý hadí příkop
36.Anglický skok
37,37a,38.Živý plot
39.Živý plot s příkopem
40.Suchý příkop
42.Bulfinch
43-50.Živý plot
51-59.Steeplechase skok

Něco málo o TAXISU

Taxisův příkop - nejtěžší překážka Velké Pardubické steeplechase. Dráha měří 6.900 metrů, koně běží střídavě po trávě, písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný Taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní, mnoho dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potížemi.
Taxis je tvořen živým plotem vysokým 140 cm, za kterým následuje zákeřná 5m dlouhá a 1metr hluboká propast. Na přeskočení Taxisu potřebuje kůň více jak 8 metrů dlouhý skok. Záludnost této překážky spočívá v tom, že kůň před sebe nevidí a před skokem neví, že ho za plotem čeká ještě příkop, což je důvod častých pádů a zranění.